Velká literární a výtvarná akce - Fantazie a humor = koření života (II. kolo 20010 – 2011). Všechny studánky na celém světě mají nějakou bytost, která se o ně stará. O tu naši, nacházející se cestou od radnice k zámku, pečuje už mnoho a mnoho let skřítek jménem Studníček. Studánku čistil, aby v ní byla dobrá voda. Staral se tak dobře, že nad ní lidé postavili domeček, aby do ní nepršelo a nepadalo smetí. To se Studníčkovi líbilo, žil si tam spokojeně hezkých pár let. Jak to ale bývá, nic netrvá věčně, ani pohodička, která ve studánce léta panovala. Jednoho krásného dne šla okolo trpajzlice Baruna a moc se jí udržovaná studánka líbila.
Hned se tam usalalašila, a že tam bude se Studníčkem bývat. Tomu se to chudákovi moc nelíbilo, neboť Baruna mohla mít na ošklivost patent a zlá byla, až běda. Co mohl chudák dělat, seděla tam jak žába na prameni. Smutek zavládl ve studánce, kde létaly hromy a blesky, pro jedovaté slovo nebylo daleko. Jak tak Baruna házela své jedovaté slovní šípy, ve studánce se začala kazit voda. Už nebyla tak dobrá a lidé do ní přestali chodit a domeček opravovat. „ Ach jo, co budu jenom dělat, když mi ta zlá trpajzlice kazí bydlení?", hořekoval nešťastný skřítek, nehledě na to, že zchátralým domečkem do studánky pršelo, sněžilo i pražilo slunko. Jak se říká: „Na každého jednou dojde", a tak tomu bylo i se zlou Barunou. Tak dlouho se vztekala a vyřvávala na milého skřítka nadávky, až jí samou zlostí puklo srdce. Studníček se dal hned do uklízení, ale i přes veškerou snahu už nebyla studánka jako dříve. Tak rád by si skřítek našel hodnou ženušku a žil tam spokojeně až do smrti, ale to by lidé museli studánku opravit, aby byla jako dříve. Budeme věřit tomu, že se tak stane a ve studánce bude nejenom opět dobrá voda, ale zavládne tam i láska a veselo.